laudes

Pane, vyslyš moje prosby, kéž tě dosáhne můj hlas! Svoji tvář mi neukrývej v dnešní strastiplný den.

Nakloň ke mně ucho svoje, pospěš na mé volání! Dny mé jako dým se tratí, v kostech spaluje mě žár.

Srdce schne jak zprahlá tráva, zapomínám už i jíst. Sténáním a nářkem stálým už jen kost a kůže jsem,

podobám se ptáku v poušti, jsem jak sýček v sutinách, chřadnu, naříkám jak ptáče osiřelé na střeše.

Stále běsní nepřátelé, tupí mě a klnou mi. Popel jídám jako chleba, ředím nápoj slzami,

pro tvůj hněv a rozhorlení: zdvihls mě – a svrhl zpět! Mé dny jsou stín klesající, sám jak tráva uvadám.

Avšak ty, Pane, trváš věčně, tvé jméno z rodu do rodu. Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, nadešel k slitování čas.

Milují jej tví služebníci, pláčí nad jeho zřícením. Národy budou ctít tvé jméno, tvou slávu všichni králové,

až zbuduje Pán Sión znova, zjeví se ve své nádheře, až k prosbě bezmocných se skloní, nezhrdne jejich modlitbou.

Tak budiž psáno pro budoucí, ať příští národ Pána ctí! Neboť Pán shlédl ze svatyně, on z nebe na zem popatřil,

zajatců vzdechy aby slyšel, zachránil ty, jimž hrozí smrt, ke cti tvého jména na Sióně, k tvé chvále v Jeruzalémě,

až národy a celé říše se k službě Páně shromáždí. Cestou ochabla má síla, dej mi znát těch pár mých dní,

z půlky jich mě neodváděj! Věky věků je tvých let! Dávno založil jsi zemi, nebesa jsou dílem tvým.

Pominou, ty budeš dále; † rozpadnou se jako šat, – změníš je, jak šat se mění. Ty však stále stejný trváš, roků tvých je bez konce.

Pak synové tvých služebníků přebývat budou v bezpečí a jejich potomstvo i nadále před tvojí tváří potrvá.

Sám, Bože, suď a haj mě proti bezbožníkům, před zlým a podlým člověkem mě zachraň! Vždyť tys má síla, Bože, proč mě zapuzuješ? Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?

Sešli své světlo a svou věrnost: ať mě vedou až na tvou svatou horu, do tvých stanů. Předstoupím před tvůj oltář, k Bohu radostnému a velebit tě budu při citeře, Pane, můj Bože!

Proč se, má duše, rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? † Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.

Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, neboť se k tobě utíkám! Ve stínu tvých křídel hledám útočiště, až pohroma se přežene.

O pomoc volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž pro mne činí vše; ať z nebe zasáhne a pomůže mi, mé úkladníky zahanbí.

Svou milostí a věrností on zachraňuje život můj. Já musím spávat uprostřed lvích šelem, co dravě lidi hltají.

Jejich zuby jsou oštěpy a šípy a jejich jazyk ostrý meč. Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, po celé zemi slávu svou!

Oni mým nohám nastražili léčky, oni mou duši sklíčili, přímo přede mnou kopali mi jámu, až do ní sami upadli.

Je odhodláno moje srdce, Pane, † je odhodláno srdce mé, zpívat ti chci a v struny hrát.

Vzhůru, má duše! Vzhůru, moje harfo! Já jitřenku teď probudím. Slavit tě budu před národy, Pane, chválit tě mezi pohany.

Neboť tvá dobrota až k nebi sahá a věrnost tvá až do oblak. Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, po celé zemi slávu svou!

Dobré je zpívat našemu Bohu, milé je rozeznít chvalozpěvy. Pán je ten, kdo buduje Jeruzalém, shromáždil hloučky Izraele.

Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, obváže jejich bolavé rány. Počet hvězd On stanovil pevně, každou z nich umí nazvat jménem.

Náš Pán je velký a přemocný silou, jeho moudrost je nezměřitelná. Pán je oporou ponížených, bezbožné zato až k zemi sráží.

Zapějte Pánu děkovnou píseň, na harfu hrejte našemu Bohu! On je ten, kdo nebe pokrývá mraky, on je ten, kdo deště pro zemi chystá,

travinám na horách dává vzcházet, osivu na polích obdělaných. On je ten, kdo zvířatům potravu dává, mláďatům havraním to, po čem křičí.

Nehledá radost v síle koní, nelibuje si ve svalech mužů. Pánu se líbí bohabojní, ti, kdo se svěřují do jeho lásky.