nona

K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, a on mě vyslyšel. „Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, jazyka lživého!“

Co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, ty lživý jazyku? Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, uhlíky z kručinek.

Běda, že mezi Moschy musím přebývat, ve stanech kedarských! Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, kdo nenávidí mír! Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, a oni chtějí boj.

K horám pozvedám oči: odkud přijde mi pomoc? Od Pána přichází pomoc, on stvořil nebe i zemi. On ti klopýtnout nedá, nezaspí ten, jenž tě chrání.

Nezaspí, nezdřímne strážce, jenž chrání Izraele. Pán tě střeží a stíní, je po tvé pravici stále.

Za dne ti neuškodí slunce, ani za noci měsíc. Pán tě od zlého střeží, on střeží celý tvůj život. Střeží tvůj odchod i návrat nyní a po všechny věky.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: „Vydáme se do Pánova domu“. Už se naše nohy zastavily, Jeruzaléme, v tvých slavných branách. Jeruzaléme, jsi vybudován v pevné město, v sebe uzavřené!

Putují sem kmeny, kmeny Páně; † tak to káže Izraeli zákon, aby jméno Páně oslavoval. Zde jsou postaveny soudní stolce, pevné stolce Davidova domu.

Pokoj vyproste pro Jeruzalém: Ať jsou v bezpečí, kdo milují tě! Ať v tvých hradbách rozhostí se pokoj a v tvých domech bezpečí ať trvá!

Pro blaho svých bratří a svých přátel stále budu říkat: Pokoj v tobě! Pro dům Pána, jenž je naším Bohem, za tvůj zdar se stále budu modlit.

Pozdvihuji oči k tobě, který trůníš na nebi. Jako oči služebníků † tkvějí na pánových rukou, oči služky na své paní,

tak i naše oči hledí k Pánu, † jenž je naším Bohem, ať nám smilování dá.

Smiluj se, Pane, nad námi se smiluj, neboť jsme přesyceni pohanou. Dávno je naše duše přesycena posměchem boháčů a hanou pyšných.