nona

Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelžou! Jen od tebe ať vyjde rozsudek, tvé oči samy vidí, co je právo.

Kdybys mé srdce zkoušel za noci, † zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, nepravost žádnou na mně nenalezneš. Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.

Já kráčím po cestě tvých zákonů, má noha na tvé stezce nekolísá. Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo! Učiň mi, Pane, div své milosti, † zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!

Jak zřítelnici v oku svém mě střež a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla, před bezbožníky, co mě skličují, před nepřáteli, co mě krutě tísní.

Jest jejich srdce tukem zarostlé a ústa mají plna zpupných řečí. Číhají na mne, obstupují mě, očima měří, jak mě svalit na zem; jako když lev se chystá na kořist, nebo lví mládě, které číhá v skrytu.

Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, svým mečem chraň můj život před rouhačem! Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! Ať jejich život vezme bídný konec!

Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, † ať mají dost i jejich synové a ještě zbytky nechají svým dětem! Já spravedlivý spatřím však tvou tvář; až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.

Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, † o mně víš, ať sedám nebo vstávám, postihuješ mé úmysly už z dálky. Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Pane, už je slyšíš celé. Zpředu, zezadu mě obepínáš, pevně na mne spočívá tvá ruka. Hodna úžasu mi je tvá znalost, nedostupná, nepochopitelná.

Kam bych mohl před tvým duchem jít, kam bych mohl prchnout před tvou tváří? Vystoupil bych do nebe – jsi tam; ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi! Kdybych si vzal křídla jitřenky, snesl se až k nejzazšímu moři,

i tam ruka tvá mě zachytí, pravice tvá by mě uchopila. Řeknu-li: "Snad ukryje mě tma, zahalím se nocí místo světlem,“ ani tma ti temná nebude, † noc ti zjasní jako světlo denní, temnota tvým očím bude světlem.

Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro, ty sám jsi mě v lůně matky utkal. Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! † Podivuhodná jsou tvoje díla! Dobře to má duše rozpoznává.

Podstata má nebyla ti tajná, † když jsem já byl v skrytu teprv tvořen, pestře spřádán v samé hloubi země. Před očima měls můj celý úděl, vše už bylo napsáno v tvé knize.

Moje dny už byly utvořeny, dříve než z nich kterýkoli vzešel. Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah, Bože, jejich plnost nedozírná! Chtít je sčítat – je jich víc než písku; sčetl bych je – u tebe bych zůstal.

Kéž bys, Bože, zhubil bezbožníka! Jděte ode mne, vy lační krve! Ti, co o tobě tak lstivě mluví, nadarmo se bouří proti tobě! Jak je za zášť k tobě nemít v zášti, neprotivit si tvé protivníky?

Z hloubi duše své je nenávidím, pro mne jsou i mými nepřáteli! Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím! Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, veď mě cestou věky osvědčenou!