vesperæ

U babylonských řek jsme sedávali a s pláčem vzpomínali na Sión. Na vrby, které v onom kraji rostly, jsme zavěšovali své citery,

když ti, co odvlékli nás do zajetí, nás chtěli nutit, ať jim zpíváme, trapiči chtěli, ať se radujeme: „Zpívejte něco z písní siónských!“

Jak ale bychom byli dokázali zpívati písně Páně v cizině! Jeruzaléme, než tě zapomenout, to spíše ať mi uschne pravice!

Spíš ať se jazyk přilepí mi k patru, než abych přestal myslet na tebe, než abych nepovznášel Jeruzalém vysoko nad své všechny radosti!

Edomským, Pane, nikdy nezapomeň ten neblahý den Jeruzaléma, když křičeli: „Jen zbořte, pobořte ho, vyvraťte do samého základu!“

Ty babylónská dcero, plenitelko, † buď blahořečen, kdo ti odplatí za všechno zlé, cos učinila nám! Buď blahořečen, kdo tvé děti zjímá a kdo je o skalisko roztříští!

Osvoboď mě, Pane, od člověka zlého, chraň mě před násilníkem! Před těmi, kdo v srdci zamýšlejí zlobu, denně rozněcují svár. Nabroušeny mají jazyky jak hadi, v jejich ústech zmijí jed.

Vytrhni mě, Pane, z ruky bezbožného, † chraň mě před násilníkem, před těmi, kdo chtějí podrazit mi nohy! Pyšní potají mi nastražují léčky, † zlí mi nastavují síť, pasti podle cesty pod nohy mi kladou.

Denně říkám Pánu: Jenom ty jsi Bůh můj! Pane, slyš mé žaloby! Pane, tys můj vladař a má jistá pomoc, v boji jsi mé hlavy štít.

Nepovoluj, Pane, tužbám bezbožníka, jeho úmysly mu zmař! Ať netyčí hlavu, kdo mě obkličují! Zloba jejich rtů ať postihne je samy!

Pán ať žhavé uhlí na hlavu jim chrlí, uvrhne je do jam, z kterých nepovstanou! Žádný pomlouvač ať v zemi neobstojí, náhlé neštěstí ať násilníka stihne!

Poznal jsem, že Pán se staví za chudáka, hájí právo ubohých. Tvoje jméno chválí jenom spravedliví, před tvou tváří dlí, jen kdo jsou poctiví.

Velikým hlasem k Pánu volám, o milost nahlas Pána prosím. Vylévám před ním svoje nářky, svěřuji se mu se svou bídou.

I když můj duch už ve mne chřadne, ty přesto znáš mou každou stezku. Na cestě, po které já kráčím, tajně mi nastražili léčku.

Pohlédnu vedle sebe vpravo: není tu, kdo by chtěl mě chránit. Nikde už nemám útočiště, nikdo už nedbá na můj život.

Proto já, Pane, k tobě volám † a říkám: Tys mé útočiště, ty jsi můj úděl v zemi živých! Slyš moji úpěnlivou prosbu, neboť jsem velmi zbědovaný.

Ochraň mě od mých stihatelů, na jejich přesilu jsem slabý. Vyveď mě šťastně ze žaláře, abych tvé jméno mohl chválit! Poctiví přidají se ke mně, když ty mi osvědčíš svou přízeň.

K tobě volám, Pane, moje skálo, † neodvrať se mlčky, neoslyš mě, abych nebyl jak ti pohřbení.

Slyš hlas mého nářku, když tě volám, ruce vzpínám k tvému svatostanu! S hříšníky a zločinci mě nesmeť: † mluví s bližním laskavými slovy, ale ve svém srdci tíhnou k zlému.

Těm jen odplať podle jejich skutků, podle hanebností, které pášou, splať jim podle díla jejich rukou, ať se jejich zloba vymstí na nich!

Nedbají na počínání Páně, bez úcty jsou k dílu jeho rukou. Za to všechno Pán je srazí k zemi, takže nikdy znova nepovstanou.

Sláva Pánu, že mé prosby slyší! † Pán je moje síla a můj štít, na něho se spoléhá mé srdce. Pomohl mi, srdce zajásalo, chvalozpěvem chci mu děkovat.

Pán je všemu svému lidu silou, spásou svému Pomazanému. Stálou pomocí buď svému lidu, † požehnáním svému dědictví, voď je k pastvě, pečuj o ně provždy!